Karel Hájek (1924–1952)

Narodil se 29. června 1924 v Praze. Jeho otec Karel Hájek starší byl majitelem prosperující řeznické živnosti a také majitelem domu č. 42 v ulici Na Poříčí. Matka Františka, rozená Bartošová pečovala o domácnost. Karel Hájek měl jediného sourozence, mladší sestru Milenu.
Karel Hájek mladší vychodil obecnou školu v Biskupské ulici, čtyři ročníky reálného gymnázia v ulici Truhlářská a dva ročníky školy pokračovací, kdy se vyučil u svého otce. Vzdělání v rodinném podnikání si následně doplnil na jednoroční řeznicko-uzenářské škole mistrovské. U svého otce pracoval až do roku 1944. Tehdy neunikl totálnímu nasazení. Na samém sklonku války v březnu 1945 se vrátil ke svému otci, u něhož působil do července 1945. V tu dobu byla na Hájkův vyhlášený podnik dosazena národní správa. Karel Hájek mladší byl poté krátkou dobu zaměstnán jako úředník u repatriačního úřadu. Od října 1945 pak pracoval jako dělník u svého strýce v Libni při výrobě mlékařských konví. Před nástupem na vojnu v únoru 1946 pak ještě nějaký čas jezdil jako řidič pro druhého strýce, majitele pekařství na Praze 2. Po návratu do civilu se ke strýci vrátil, ale jeho působení zde poznamenalo znárodnění pekařství. Karla Hájka převzal národní podnik Odkolek. Pro nového zaměstnavatele pracoval na stejné pozici, tedy jako rozvážeč pečiva.
Mladík z bohaté pražské rodiny, který rád navštěvoval v kruhu svých známých vyhlášené kavárny, se po komunistickém puči zapojil do protikomunistického odboje. Na popud svého známého z vojny Josefa Pavelky se totiž stal součástí ilegální skupiny organizované kurýrem západních zpravodajských služeb Vladimírem Komárkem. Ilegální buňka, která byla ze Západu dokonce vybavena vysílačkami a udržovala takto spojení, vykonávala nebezpečnou činnost od počátku roku 1949 do února 1951, tedy téměř dva roky. Sám Karel Hájek byl do jejích aktivit plně zasvěcen v polovině ledna 1951, nicméně již od jara 1949 kurýrovi Komárkovi při jeho tajných pobytech v hlavním městě příležitostně vypomáhal.
V době, kdy se stal Hájek plnohodnotnou součástí Komárkovy sítě (z jeho bytu se dokonce několikrát vysílalo), jí byla již StB na stopě a připravovala protiakce. 11. února 1951 došlo u Pavelky v bytě k přestřelce s příslušníky tajné policie, kteří ho sem přišli zatknout. Odbojář jednoho ze zasahujících příslušníků smrtelně postřelil a podařilo se mu uniknout. Ovšem ne nadlouho, neboť StB spustila rozsáhlé zatýkání, kterému členové ilegální organizace postupně padali za oběť. Karel Hájek byl zadržen 12. února 1951, načež putoval do vazby StB v pankrácké věznici, odkud již nikdy nevyšel. V příštích měsících komunistická tajná policie brutálními výslechy připravovala zatčené na chystaný politický monstrproces. Padlo přitom rozhodnutí propojit zpravodajskou skupinu kurýra Komárka (ten zatčení unikl) s „vyzvědačskou“ kauzou americké tiskové agentury v Praze Associated Press a jejím vedoucím Williamem Nathanem Oatisem.
Státní soud se Hájkovým případem (proces Josef Pavelka a spol.) zabýval ve dnech 13. až 15. března 1952. Zatímco Josefa Pavelku soud odsoudil k trestu smrti, Karel Hájek dostal za trestný čin velezrady, vyzvědačství a trestný čin pomoci k vraždě trest odnětí svobody na doživotí. S takto „mírným“ trestem pro 28letého mladíka se státní prokurátor nehodlal smířit a okamžitě se proti němu odvolal k Nejvyššímu soudu. Ten jeho přání vyhověl a trest zpřísnil. K popravě Karla Hájka i Josefa Pavelky došlo dne 9. září 1952 na dvoře pankrácké věznice. Jejich těla byla převezena do Ústavu soudního lékařství a po pitvách tajně uložena do jednoho ze společných hrobů na hřbitově Praha-Ďáblice.
Petr Mallota