Josef Kučera (1916–1952)

Jablonského 898/16, Plzeň


Pamětní deska popraveným československým důstojníkům L. Svobodovi, J. Kučerovi a V. Ženíškovi byla odhalena 13. listopadu 2002 z iniciativy města Plzně a Konfederace politických vězňů na budově Krajského vojenského velitelství v Plzni.
Josef Kučera se narodil 15. ledna 1916 v Cerhovicích u Hořovic, pocházel ze zemědělské rodiny. Od 14 let vychovávala Josefa Kučeru teta, která vlastnila obchod, a proto mohla svého synovce podporovat na studiích. Po ukončení čtyřleté Vyšší hospodářské školy v Plzni odešel Kučera v červenci 1934 vykonat vojenskou prezenční službu.
V září 1935 získal Josef Kučera hodnost četaře aspiranta, v prosinci byl jmenován podporučíkem pěchoty prezenční služby. Od července 1936 pokračoval Kučera v další činné službě jako podporučík pěchoty v záloze. V letech 1937 - 1938 ppor. Kučera studoval na Vojenské akademii v Hranicích, poté byl přidělen k Pěšímu pluku 28 „Tyrše a Fügnera“. Zde působil až do zániku československé armády v roce 1939. Po převedení do civilu se stal úředníkem města Plzně. Právě v této době se začal znovu stýkat se svým známým z vojenské služby a budoucím spoluobviněným Václavem Ženíškem. V březnu 1941 na vlastní žádost odešel do výslužby a poté pracoval jako dělník ve výtopně ČSD v Plzni.
V květnu 1945 byl Josef Kučera povolán zpět do činné služby. Vystřídal mnoho funkcí, od pomocníka šifranta až po zástupce náčelníka štábu pluku. V říjnu 1949 byl povýšen na štábního kapitána.
V roce 1946 se oženil s Miloslavou Thámovou. Manželům se o rok později narodil syn a v roce 1951 dcera. V době jejího narození se ovšem škpt. Josef Kučera nacházel již čtyři měsíce za mřížemi komunistických věznic.
V odpoledních hodinách dne 2. prosince 1950 byl Josef Kučera v bytě své tety na adrese Plzeň, Prešovská 5 zadržen příslušníky Krajského velitelství StB Plzeň a ještě týž den formálně zatčen.
Kučera byl obviněn z protistátní činnosti, které se měl dopouštět jako významný člen jedné z vojenských ilegálních skupin na Plzeňsku, jež byla údajně na přelomu let 1948/1949 napojena i na odbojovou organizaci Praha – Žatec, plánující na březen 1949 ozbrojený protikomunistický převrat. Do této skupiny byli kromě něj vyšetřovateli zařazeni další čtyři armádní důstojníci: Tomáš Sedláček, Josef Černohorský, Bohuslav Tyr a Jaromír Nový. Zatčení těchto mužů bylo součástí tzv. akce Irena, která skončila vykonáním tří trestů smrti.