Václav Pilař (1887-1930)

Valovaya Ulitsa, 10, Moskva, Rusko, 115054



Z martyrologů a Knih paměti víme, že Čech Václav Pilař se narodil v roce 1887, měl vysokoškolské vzdělání a v době svého zatčení pracoval v moskevské správě dopravních cest „Cudortrans“ jako ředitel skupiny pro využití a opravu státních silnic. Byl bezpartijní. V souvislosti se svou odborností se seznámil se třemi dalšími vysokoškolskými specialisty, kteří byli spolu s ním v červnu 1929 zatčeni, na zasedání Kolegia OGPU 4. 4. 1930 společně odsouzeni k trestu smrti a ve stejný den, 27. 5. 1930 popraveni.
Společně s Pilařem na popravišti skončili profesor Boris B. Žerve z Rigy, který byl v leningradské pobočce Cudortransu ředitelem vědecko-výzkumného ústavu, profesor Pavel. A. Velichov z Leningradu, prorektor Moskevského ústavu dopravního inženýrství a Georgij S. Tachtamyšev z Moskvy, člen plánovací komise technické sekce Ministerstva dopravy SSSR a pedagog na Moskevském technickém lyceu. Všem kladli za vinu špionáž, záškodnickou a kontrarevoluční činnost. Všichni byli posmrtně rehabilitováni.
Pilařův pravnuk Andrej Vinogradov žijící v Sankt Petěrburgu na svého pradědu vzpomíná: „O tom, jak se můj praděda ocitl v Rusku, mi moji rodiče říkali, že Josef Pilař přijel do Ruska na pozvání z nejvyšších míst jako vysoko kvalifikovaný odborník na výstavbu dopravních cest a mostů. V Rusku se oženil a měli snad 13 dětí, z nichž tři zemřely záhy po narození. Jedním z těchto třinácti dětí byl také Václav (v poruštělé podobě Vjačeslav) po otci Josifovič. Všechny děti získaly vynikající vzdělání, Václav pokračoval v díle svého otce a po absolvování Vysoké školy dopravních cest imperátora Alexandra I. získal titul dopravního inženýra. Po revoluci roku 1917 sedm dětí včetně samotného Josefa Pilaře opustilo Rusko, někteří se vrátili do Československa, někteří do USA. Václav Pilař dál poctivě pracoval v Rusku i v nových politických poměrech, avšak jeho odbornost, původ a příbuzní v emigraci ho dovedli roku 1930 na popraviště.“
Václav Pilař byl rehabilitován 11. prosince 1963 rozhodnutím Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR. V době svého zatčení Pilař bydlel na adrese Valovaja 10, Moskva.
Příbuzní Václava Pilaře dnes žijí v různých koutech světa, mimo jiné v Sankt Petěrburgu a Třebíči, kde se nachází i rodinný hrob.
Text medailonku vychází z údajů v Knize paměti sestavené sdružením Memorial, medailonku Václava Pilaře v knize Moskevská pohřebiště profesora Mečislava Boráka a vzpomínek Pilařova pravnuka Andreje Vinogradova