Ignát Petruk (1898-1938)

Академика Петровского, 5, строение 1


Pětipatrový cihlový bytový dům číslo 5 v ulici Akademika Petrovského je součástí komplexu obytných budov postavených v první polovině třicátých let podle projektu holandského architekta M. G. Wissinga, který přijel do SSSR v roce 1930. Komplex byl určen pro představitele mezinárodního komunistického hnutí, kteří se přestěhovali do SSSR. Bytové družstvo bylo pojmenováno Mírový říjen. V roce 1935 se k práci na budování komplexu připojil sovětský architekt N.I. Ripinský, podle jehož návrhu byla původní výška budovy zvýšena o jedno patro.
Domy, patřící do komplexu, většinou obývali cizinci, kteří přijeli do SSSR budovat socialismus. Mnoho z nich bylo perzekvováno, včetně dvou popravených Čechoslováků, Ignáta Petruka a Vladislava Petrase.
Ignát Petruk
Ignát Petruk se narodil roku 1898 patrně v obci Kľačno v okrese Prievidza v Trenčianském kraji, v české rolnické rodině. Do Sovětského svazu se dostal v roce 1926 s vystěhovaleckým družstvem Interhelpo, což bylo družstvo z Československa, jež se dobrovolně vydalo budovat socialismus do Sovětského svazu na základě výzvy V. V. Lenina. Družstvo bylo vysláno do Kyrgyzstánu a již za několik let tři kilometry od stanice Pišpek (dnešní Biškek) stála textilní továrna, pila a koželužna. Jedna z ulic v Biškeku na památku tohoto družstva dodnes nese jméno Intergelpo.
Časem se Petruk přestěhoval do Moskvy, v roce 1928 vstoupil do VKS (b) a oženil se. Jeho manželka se jmenovala Gertruda.
V březnu 1936 vyšlo usnesení politbyra ÚV VKS(b) „O opatřeních, chránících SSSR před průnikem špionážních, teroristických a diverzních elementů,“ jež podnítilo pronásledování zahraničních odborníků, především těch, kteří pracovali v průmyslu a dopravě.
Ignát Petruk byl zatčen 16. března 1938 Zvláštním oddělením Hlavní správy státní bezpečnosti NKVD pro podezření ze špionáže. V době zatčení pracoval v moskevském stavebním podniku Mosstrojkanalizacija.
Při výslechu byl nucen přiznat, že prováděl špionáž pro československou rozvědku, když údajně v Moskvě pod záminkou prodloužení platnosti pasu navštívil československé vyslanectví a navázal špionážní spojení s tajemníkem vyslanectví, jemuž pak měl předávat informace o výstavbě Ústavu pro výzkum leteckých motorů, na níž se měl údajně v minulosti podílet. Poté, co přešel na nové pracoviště, však podle doznání rozvědku jeho informace o budování moskevských kanalizací moc nezajímaly, takže se spojení přerušilo.
Rozhodnutím Komise NKVD a Prokurátora SSSR z 29. července 1938 byl Ignát Petruk odsouzen k trestu smrti zastřelením, výrok byl vykonán 13. srpna 1938. Bylo mu 40 let.
Rehabilitován byl v roce 1989.
V článku byly použity materiály z knihy Mečislava Boráka „Moskevská pohřebiště. Češi a českoslovenští občané popravení v Moskvě v letech 1922-1953“ (Opava, 2013), v níž jsou obsaženy životopisy více než stovky popravených Čechů. Je zde i kapitola věnovaná Ignátu Petrukovi. Dále jsou v textu použity výňatky z vyšetřovacího spisu a veřejně dostupné informace.

Projev Petra Pitharta pronesený u příležitosti umístění pamětních tabulek v Moskvě

Videozáznam ze slavnostního umístění pamětní tabulky

Galerie ze slavnostního umístění pamětní tabulky

Foto: Marija Olendskaja